Skoro pokaždé, když Vojta sám či s rodinou zavítá z Ameriky do náručí své dávné rodné hroudy, zajdeme k Pinkasům na pivo. Vojta je ten frajer, který si mě na konci léta 2013 k sobě v Tacomě bez rozpaků nakvartýroval do baráku, aniž by měl jen trochu tušení, co za týpka mu z druhé strany Tichého oceánu přijede. Vzpomínáte? Naposledy jsme si v Praze padli kolem krku letos v září, vlastně skoro na den přesně tři roky po mém příletu do USA. A tenhle starej pard, životem už řádně vytrénovaný, mi se zvláštní klukovskou jiskrou v oku skoro namísto pozdravu říká:

„tak jsem koukal, že už v tom zase lítáš...?"

Lepší shrnutí asi vymyslet nelze. Zase balím kufry a chystám se na klukovskej souboj s dálkou, samotou a úředníky, ale spousta věcí je tentokrát jinak – motorka (dost jiná než ta předchozí) odjela dávno přede mnou v námořním kontejneru, na přípravu je mnohem více času a cesta do Van Diemenovy země vede prakticky „jen" jediným státem. Co na tom, že šestým největším na Zemi?! Ve srovnání s úřednickým martyriem pionýrské cesty kolem světa je výprava do Tasmánie mnohem víc bojem s přírodou a se sebou samotným než se světovým úřednictvem, ač nepodceňujme australský regiment velkých ráží – na vstupu bude o úřednické škádlení postaráno.

Takže v tom zase lítáme, a to díky vašemu zapojení společně. Stejně jako tehdy. A stejně jako tehdy chce Jawa kolem světa otevřít dveře do dalšího koutu světa, prověřit možnosti a finanční dosažitelnost velkého dobrodrůža za uchopitelnou cenu, prohlédnout si zblízka pár cestovatelských mýtů a strašáků, potkat se se zajímavými příběhy a jejich protagonisty, oprášit starou československou stopu. Samozřejmě ve starém známém stylu – sólo a bez GPS, protože příběhům je přece třeba jít trochu naproti.

Dinga vyložili 15/11 v kontejnerovém terminálu přístavu v Brisbane. Lze na dálku vyřešit proclení a ušetřit pár dní nervů po příletu? Odpověď přijde na začátku prosince, protože 28/11 začínáme. Evropo, ahoj na jaře!

Sucháč