24/1 0km

Zůstávám u Charlieho, vyperu si hadry, které už začínaly slušně táhnout, dopíšu deník, zkusím Itala Mattiu, zda se urve a pojede se mnou na Tasmánii, večer srazíme nějaký to pívo. Na světě je někdy krásně!

25/1 425 km

Mattia nejdřív bleskurychle souhlasil, ale večer napsal, že na poslední chvíli sehnal super job a že zůstává v Adelaide. Podle toho, jak sondoval cenu trajektu, jsou v tom nejspíš peníze, kdoví, jestli se mu povedlo v tom týdnu, kdy já jel do Coober Pedy, o nějakou práci zavadit. Velké město, jako je Adelaide určitě nabízí množství příležitostí k výdělku, ale takových tuláků, jako je on, tam musí být davy.

Takže ráno vstáváme v šest a jedeme s Charliem k jihovýchodu sami. Za přívozem přes Murray River ve Wellingtonu (zdarma) se rozloučíme a Charlie se vrací do Adelaide, protože musí bejt v poledne v práci. Škoda, bylo to fajn a člověk měl spoustu zajímavých informací přímo z první ruky.

Sotva jeho bílé BMW zmizí za horizontem, zacuká v dingově muskulatuře, motor vydá pár nepříjemných zvuků a život z něj odejde tak rychle, že mě polije studenej pot. Na volnoběh se převaluje s takovou arytmií, že by po připojení na osciloskop špičky křivek nutně vysklily jeho obrazovku, ale na plyn nereaguje. Je to jasné, poleze se po 24 000 km do karburátoru. Naštěstí to u motoru 638 neznamená kompletní demontáž jako u 634, jen ho otočím o 90° a najdu, co hledám – voda v hlavní trysce. Tak přece jen sklenička něco pustila – má totiž zbytečně krátkou vstupní trubičku, a když se rychle přepíná za jízdy na rezervu, která bere ze dna nádrže, proud v prázdné skleničce s sebou vezme i to, co by mělo zůstat ve filtru. S delší trubičkou by k tomu dojít nemohlo, mám námět na domácí úpravu. Tady u silnice se spokojím s tím, že to zase složím a motor znovu běží jako dříve.

Mám hlad a kvůli časnému vstávání na mě jde spaní. Od moře duje zase ten protivnej a dneska i ledovej vítr. Jsem proto rád, když za Kingstonem silnice odbočí prudce do vnitrozemí a za Millicentem je prakticky po větru, protože se silnice zařízne do nádherných voňavých borových lesů jak v jižních Čechách. Nejde nezastavit k odpočinku. Hašteření papoušků nahradil zpěv ptáků a po hejnech much není ani památky. Je pozdní odpoledne a já zívám jak po flámu, proto není daleko k nápadu tu v lese zůstat na noc. Najdu si odlehlej plácek v tomhle borovým chrámu, postavím stan a tenhle deník dopisuji v sedě na pařezu uprostřed lesa. Úplně jinej svět...