28. 11. – 30. 11. 2016

Bedna s motorkou je už druhý týden na Celním úřadě v Brisbane. Když jsem si zařizoval letenky, kalkuloval jsem s předběžným údajem – loď s Dingem na palubě připluje 18/11. S nějakou rezervou na zpoždění lodi jsem nakonec zvolil datum odletu na 28/11 a když nakonec připlul Dingo do Brisbane o 4 dny dříve, začal jsem se smiřovat s tučnými poplatky za skladování. Ostatně, v případě Austrálie věc dost známá a taky dost nákladná. Ale co, říkal jsem si, třeba se těch 14 dnů využije ku prospěchu věci a já budu třeba mile překvapen, zvlášť když se povedlo odeslat karnet expresní službou DHL v limitu pěti dnů a celou věc navíc pěkně z dálky dirigoval kamarád Benny – ano, ten Benny, který už při cestě kolem dokola pomáhal s přepravami ve chvílích největších malérů (Korea i B.A.)

Sedmadvacet hodin v letadlech různých typů na cestě přes půl planety nepřidá nikomu, zvlášť když ani při konstrukci nejnovějších dálkových typů nemají projektanti na zřeteli ani tak pohodlí jako potřebu vtěsnat na omezený prostor co nejvíc sedadel. A když k tomu přičtu časový posun o devět hodin, nelze se divit, že ve středu ráno po příletu mžourám očima po rozpálené ulici předměstí Sand Gate jako krteček po jarní orbě. Je čas vyrazit na úředníky s husitským to pokřikem Hrrr na ně!, ovšem s vědomím vlastní nicotnosti, takže Hrrr na ně! Zůstává záhy v autě, když s Georgem vystupujeme před budovou DB Schenker v Eagle Farm.

Od mala vím, že přitahuji maléry, ale až v dospělosti jsem pochopil, že to není tak hrozné, když ve většině všech životních pohrom při mně nakonec vždycky stojí obrovské štěstí – na lidi, blízké i vzdálené, na okolnosti, na náhody, které snad už ani náhodami nelze častokrát nazývat. Jak jinak lze charakterizovat ten prostý soubor skutečností – jsem pořád na živu a na další cestě, se skvělou rodinou doma a opět kolem sebe s lidmi, se kterými stojí za to trávit určený čas. Proč tak filozoficky a ze široka? Když jsem ještě doma koukal na mapu Brisbane, abych si udělal představu co, kde a jak, hledal jsem ponejprv přístav a letiště. A zjistil jsem, že leží hned při sobě oddělené od sebe jen řekou přitékající z města. OK. A teď zadám adresu, kterou mi poslal George a – a nevěřím svým očím. Eagle Farm je od přístaviště vzdušnou čarou snad jen dva kilometry! Ve městě, kde žijí dva milióny lidí, jsou tři nejdůležitější adresy na perimetru desetníku.

Benny už zpoza Schenkeru zatahal za špagáty a začaly se dít věci. Nejdřív trocha toho strašení, že jsem měl požádat o nějaké povolení předem a že na jeho vyřešení si úředníci mohou vzít třeba i 30 dní. Jenže zkuste to. Píšete z Čech na různé e-mailové adresy, které na stránkách vládních australských úřadů najdete, ale myslíte, že dostanete nějakou odpověď? Nebuďte bláhoví. Benny ale volá za chvíli znova, ještě nejsme s Georgem ani venku z auta, a že by to měli celníci ještě dneska uvolnit. Pokud se to nezdrží na karanténě, bude bedna zítra volná!

Úřednice Kelly v pobočce Schenkeru je vstřícná a se vším celkem rychle hotová, a ač nás přijme jen ve vestibulu, neváhá nabídnout i láhev chladné vody. Halt není úřad jako úřad, že? Potvrzuje v podstatě jen Bennyho informace. Co mě omráčí, je výše poplatků za úřední úkony – proclení, manipulace, skladné a doprava ty 2km z přístavu: 1775 AUD, tedy bratru skoro 34 000 Kč za služby, které musíte podstoupit z titulu zákona, ale jinak byste si je nikdy neobjednali. Rozumějme, jde o částku bez dopravy, jen a pouze za úřední a manipulační úkony...

Na druhý den si půjčuji Georgovu „open card" a jedu říčním busem do centra města vyřídit další potřebné úřední věci. Rychlý člun je za chvíli pod skleněnými mrakodrapy brisbanské čtvrti Riverside a já se vydávám do pravoúhlých ulic hledat Charlotte Str a na ní úřad jménem Transport and Main Roads, kde musím požádat o povolení řídit po Australských silnicích své dovezené vozidlo, tedy o dočasnou registraci.

Vyzbrojen karnetem s razítkem celníků, mezinárodním řidičákem, malým TP Jawy (ORZ) a pasem přistupuji k úřednici, která hned odhaluje, co mi chybí – pojistka, tzv CTP, tedy povinné ručení. Naděje, že bychom to udělali tady, umírá se striktním:

„nejsme tady žádná pojišťovna."

Balím fidlátka a jdu hledat nejbližší pobočku pojišťovny RACQ, ale na adrese, kde by být měla, už nesídlí. Hledám dál, naštěstí se po centru Brisbane dá chodit pěšky, nic není daleko. CTP mě stojí nějakých 38 AUD (x18 Kč) a už letím zpátky na úřad. Je tu už mnohem víc lidí, takže čekám. Samozřejmě vyfasuji jinou přepážku, takže vysvětluji znovu, co potřebuji. Úřednice to očividně dělá prvně v životě jako já, takže si nejdřív stáhne manuál. Jsou na něm pavouci YES/NO a já jen nenápadně nahlížím, co by mě tak mohlo vyřadit na vedlejší kolej s návěstí NO. Všechno mám, anglický překlad TP je vlastně v karnetu CDP, na němž je složena jistina 25 000 Kč, abych tu Jawu nelegálně neprodal a neudělal tak byznys svého života. Ale nebylo by to žádné dobrodrůžo, kdyby se přece jen nějaký ten háček nevyskytl. Ve formuláři, který jsem si už předvyplnil u George v práci jsou zásadní tři otázky, bez jejichž kladné odpovědi, jak stojí psáno, nelze permit vydat:

1. Funguje vozidlu osvětlení?

2. Je vozidlo vybaveno bezpečnostními pásy?

3. Má vozidlo funkční stěrače?

Buď mám špatnej formulář, nebo měl jeho autor špatnej smysl pro humor. Úřednice nad tím jen mávne rukou, ale zasekne se o kousek dál – na datu expirace registrace. Tady vám registrace vozidla jednou za čas vyprší a je třeba ji obnovit. Na druhou stranu ji můžete obnovovat donekonečna. U nás, jakmile jednou vypadnete, už vám nepomůže ani svatej Kryštof. Diví se, že stroj ze 70. let má registraci bez omezení a jde se někam poradit.

 Je to dobré. Odpoledne se vracím z města se všemi potřebnými doklady a bedna s Dingem už mě čeká ve skladu Georgovy firmy. Víko je od celníků už otevřené. Prý se bedna i motorka celníkům moc líbila. Za ty peníze, to bych prosil... Druhý den je Jawa na kolech. V sobotu 3/12, kdy se na českou kotlinu sype sníh, vyrážíme za úsvitu z Brisbane vstříc žhavým australským tropům. Dostat motorku přes úřady na australskou silnici v horizontu dvou dnů, to je příběh z kategorie snů.