Někdy u druhého piva vzniknul ten nápad, že by jako bylo fajn vstát ve čtyři ráno a jet nafotit východ slunce nad Pacifikem k molu v Snad Gate – symbolicky tím odstartovat. Fajn. Do noci makám na pc, takže ve výsledku spím asi 4 hodiny. Oba s Georgem asi cítíme stejně, že to byl pitomej nápad, ale znáte to – nikdo to nepřizná, čímž se dohecujete k tomu, že najednou stojíte v půl páté u mola a čumíte k obzoru, který šedivou dekou mraků žádnou podívanou, která by za to stála, neslibuje. Kolem rozvážně vykračuje dvojice ibisů. Asi si taky přivstali, aby viděli ty dva pitomce s Jawou, jak na sebe rozpačitě koukají a cukají jim koutky.

„Serem na to, jedem někam na kafe..."

Je z toho příjemná hodinka u trochu kyselejšího, ale poctivého kafe. Zabíjíme čas, abychom doma nebudili spící rodinu. Teprve pak jedem balit. George se mnou vyrazí na nějakých 150 km, ukáže mi zadní dvorky a trojky silničky klikatící se horami s výhledem na zuby Glass House Mountains. Zastavíme na chvíli u rezervace s původním subtropickým pralesem. Je to tam jako ve voliéře. Pak ještě dojedeme do Maleny, kde spolu dáme poslední rychlý oběd, pie s hovězím a sýrem, k pití Ginger Beer Bundaberg. Pak jen rychlý stisk rukou, však se přece ještě uvidíme... Georgova KTM SMC odchrastí zpátky na Brisbane, aby stihl firemní Vánoční večírek. Ostatně na absurditu spojení Vánoc s horkým letním obdobím narážím neustále, například když hledám kemp v nějakém městečku – průjezd je uzavřen kvůli Vánočnímu průvodu.

Odpoledne si stihnu prohlédnout slavné pláže v Noosa Heads, vše je ale narvané k prasknutí. Je začátek prázdnin a letoviska praskají ve švech. K hostelu, kam se na okamžik odhodlám zajet, vozí zdredovanou omladinu autobusem. Připadám si jako stryko proti nim, stryko na jawe... Balím fidlátka a jedu hledat pelech někam do přírody. Práce na pc počká.

Bude toho muset počkat víc, protože hodinku po odjezdu z Noosa začíná večerní nebe ožívat – bude veselo. Za horami se blýská. Nejdřív hledám nějaký „Camp site" v nejbližším městě, ale hledání kempu mi hatí vánoční průvod městem, průjezd je uzavřen a na objížďce se dostanu k zátarasům z druhé strany. Není čas ztrácet čas, pokud nechci nocovat někde v autobusové zastávce. Za městem, mezi svahy porostlými věkovitým pralesem nacházím útočiště s pláckem pěkně z dohledu. Sotva že postavím stan a nafutruji do něj věci, je tu vítr. Podpírám stan zevnitř, protože do kamenité země nešel zatlouct jediný kolík, pár šňůr jsem stihl vyvázat ke kamenům. První kapky, které dopadají na stan, mají snad každá dva litry vody, a pak už to jede. Je po větru, a tak si jen lebedím, že jsem v suchu.