20/12 185 km

Anthony Lahey z australského Mitasu (české pneumatiky) i jeho dealer v Albany Zane Gregory jsou naštěstí po ránu pracovití a rychlí a mě čeká v mailu potvrzení, že mohu dorazit do Albany Motorcycles nejen na výměnu zadní gumy – zvláště po dvou dnech na Holland tracku toho bude na motorce víc.

A tak vyrážím dopoledne z Kannigtonu nejkratší cestou k jihu krajem dánských osadníků, pšenice a vinné révy ku břehům Jižního oceánu. Městečka a vesničky po cestě mají každá svou malou benzínku, ovšem bez obsluhy – všecko automaty na kartu. Ok, není problém, něco musím dolít, abych dojel, ale nechci to plnit po hrdlo – co kdyby se třeba musela v servisu sundávat nádrž?

Přijedu v Cranbrooku k nějaké hale, vypadá to jako rozpadlé JZD v Domaslavicích, a před ní párek stojanů, mezi nimi třetí věc podobná bankomatu. Celá příhoda je tak všední, že by nestála za řádek, kdyby to zase celé nebylo trochu pastička. Displej nejdřív odmítne jednu z mých platebních karet, což je při cestování celkem běžná záležitost, a tak mu ucpu chřtán druhou ze třech, na čež se pan robot rozjede a nabídne mi předprogramované sumy kalkulované nejspíš na jejich road trainy – kam já bych nalil benzín za padesát babek. Čumím do toho chvíli jako klokan na nárazník a ejhle: zvolte vlastní sumu. Nacvakám 13 AUD za deset litrů, pro které jsem si už do nádrže nalil olej, a hned slyším, jak spustilo čerpadlo pod nohama. A tak liju. Asi tři vteřiny. Pak se stroj zastaví na 10 AUD a přibližně osmi litrech, hitparáda zhasne a už se to se mnou dál nebaví. Tři dolary v luftě, v nádrži směs jak do péráka (to zase bude smradu) a můžete si jít stěžovat. Děkuju, valím pryč, mouchy, co hlídaj tuhle pumpu už stejně začaly bejt neodbytný. Drobný si nechte.

Albany motorcycles najdu hned a rychle. Většina australských měst, kromě těch největších, ve skutečnosti nejsou kdovíjak veliká, a tak krátce po poledni zastavuji před výlohou, za kterou jsou nové Kawasaki a Husqvarny. Všecko jde ráz na ráz, motorka šup dozadu na dílnu na stojan, jeden Garry z prodejny po mě hodí chlazenou vodou, druhý Garry na dílně vyslechne můj seznam drobností, které bych chtěl vyřešit a tváří se spokojeně, když vidí, že mám za pár minut vlastní nářadí na zemi a nevadí mi se při práci zamazat. Jeho tím zdržuji minimálně, ale i tak je co dělat:

Obě kola ven, zadní přezout, obě vyvážit, srovnat a zkontrolovat výplet

Dopnout řetěz

Vyčistit brzdy plné prachu z uschlého bláta

Svařit oba prasklé zadní pomocné držáky výfuků

Srovnat na lisu ohnutou zadní osu (ach jo, už zase)

A připájet uklepaný drátek přepínače světel

Mezitím dorazí majitel Zane a kroutí hlavou nad Jawou, která dala Holland track. A tak mu říkám, že to tady projede každej Čech, co se sem dostane, takže si nakonec určitě myslí, co že to máme v Čechách za necesty, když nás baví jezdit po tomhle polygonu. Píchnu klukům s nakládkou skútrů pro prodejnu v Esperance a ve 4 odpoledne máme hotovo. Garry mi hodí další vodu, v dílně a na prodejně nalepíme žlutou samolepku, spácháme pár fotek a den je pryč.

Odstrčím se přes kopec dolů k moři do města (obchody a firmy tu bývají na periferii, město – town –tvoří pak ta historická část), kde vyhledám levný hostel s wifi, kde budu následujících pár dní „dobíjet baterky" a vyřizovat zanedbanou tvorbu článků.

22/12 51 km
Albany, kde trávím odpočinkem již třetí den, je nejstarším západoaustralským městem, je o dva roky starší než Perth a Fremantle. Přístav na břehu Jižního oceánu je střediskem exportu obilí, které se tu na Great South ve velkém pěstuje (právě mají žně) a sváží road trainy sem dolů k moři do obrovských sil v přístavu. Překládá se na veliké lodě a odváží kdovíkam - moc bych za to nedal, že ho stejně jako spousty nerostů vydloubaných z australského outbacku kupuje Čína.
Projel jsem dneska nedaleký polostrov Torndirrup, který vytváří pro přístav v Albany ideální klidnou zátoku. On sám je vystaven vlnobití oceánu, za kterým leží ledová Antarktida, a ten ho nijak nešetří. Pobřeží je tu označováno jako životu nebezpečné, protože veliké vlny už spláchly do vody hodně odvážlivců, kteří se přiblížili moři až příliš. Rozeklané skály tu totiž vytváří kapsy, z nichž nemají vlny jiného úniku, než nahoru k nebi, kde vší svou silou berou všecko, co potkají.
Druhá strana poloostrova je proti tomu učiněným rájem s bílými plážemi a tyrkysovým mořem, ve kterém se nikdo nekoupe - spíš než o žraloky tu jde o teplotu vody, která vás ani v létě moc nerozmazluje. Ale kam s tím na magora, který se už koupal o Silvestra v Baltu, že... Kilometrovou pláž jsem měl jen pro sebe!
Motorka po vyvážení a vycentrování kol rozmlácených outbackem jede zase jako nová. Leckdo si jí tu prohlíží, jeden Číňan mi dneska v hostelu říkal, že je trochu podobná jejich XingFu (aby ne, když je xindl FU kopií naší kývačky), ale že by tady byla tak stará motorka na cestování něčím úplně exotickým, to zase ne. Včera jsem potkal Australana, který proháněl BMW R75/5 z roku 1970 a podle prachu na motorce to rozhodně nebylo od kavárny ke kavárně.
Zítra se hneme s Jawou dál na západ vstříc obřím eukalyptům, a protože netuším, kde strávíme Vánoce připojuji přání pohody a spokojenosti, ať jste kdekoli.