V Chilském Puerto Aysén v prvotřídním hotelu, který jsem si nadělil odměnou, využívám do poslední minuty času vymezeného check-outem z pokoje a stejně prvotřídní wifiny, abych stihl splnit co nejvíc pracovních dluhů. Venku je krásný letní, ale svěží den. Vzduch voní posekanou trávou. Zdalipak měla moje alergoložka doktorka Vaňková pravdu, když mě před odjezdem chlácholila tím, že tělo reaguje jen na alergeny, které dobře zná, a že se alergie v exotických krajinách bát nemusím. Už odpoledne budu vědět, že paní doktorka to sice myslela upřímně, ale pravdu neměla. V totálně exotické pampě, po které se prohánějí pásovci a pštrosi nandu pampoví, kvete něco naprosto neexotického, coi můj organismus bezpečně rozezná a spustí reakci, kterou jsem v lednu ještě nezažil…

Užívám si krásné silnice k argentinské hranici, protož vím, že za čárou mě čeká zase jen polopouštní pampa a ripio plné štěrku a děr. Není ale moc jiných možností. Pokračovat dolů k jiho po chilské Carretera Austral znamená stejně tak gruntovou cestu, minimálně jeden placený trajekt přes jezero a nakonec stejně stovku kiláků horské prašné cesty do Argentiny. Tady přetrpím sto kiláků žluté a kousek staré známé RN40. Potvrzuje se mi můj kalkul na starou mapu – tak, jako v ní neplatí věci směrem od dobrého k horšímu, může to být i naopak. Ano, velké kusy RN40 vyznačené v mapě jako ripio jsou už dnes pokryté asfaltem. Ach ty mapy Jižní Ameriky!

P1010388

Dnešek přinesl dvě krizovky. Jednu benzínovou – do Perita Morena to dotáhnu tak tak na docházející rezervu. A druhou na hlubokém štěrku, do kterého jsem vletěl osmdesátkou a vlál pak ve smyku za řídítky jako ta tráva kolem ve věčném větru pampy. Oni si totiž s údržbou gruntovek moc hlavu nedělají a auta vyjedou na cestě tři stopy. Ano, tři – prostřední je společná oběma směrům a je nejvíc rozbitá. Většinou jedu svojí krajní. Mezi stopami je vyhrnutý štěrk, který tady představuje říční valounky. Super matroš pro motorku! Občas je přejezd ze stopy do stopy prakticky nemožný. A pak najednou u mého okraje jakoby stopa přejela vlevo, přede mnou jen hluboká závěj a vpravo škarpa.

Jestli to teď tady zahodíš, tak to rozsekáš na cucky!, bleskne mi jen hlavou a jen držím plyn. Hlavně neubrat! Pak si budu muset zkontrolovat trenky…

Večer tábořím na kamenitém kopečku v pampě. Serou mě mouchy a propíchnutá matračka. Stepní tráva má stébla jako ostny, jak to můžou ty lamy žrát?! Se nedivím, že občas ze zoufalství skočí na všude přítomný drátěný plot a umřou, udělal bych to taky, kdybych musel jíst jehly, co propichují gumotextilní matrace…

P1010394

Více v knižní publikaci JAWA KOLEM SVĚTA. Vyšla v říjnu 2015 a koupit ji stále ještě lze u "všech dobrých knihkupců" anebo přímo zde v sekci e-shop i s podpisem autora.