S internetovým připojením je to v celé latinské Americe, co jsem měl možnost poznat i zaslechnout, jako s jejich vírou. Všichni věří v boží pomoc, ale ten pro nikoho nehne ani prstem – všichni máme wi-fi, od ubytoven po lepší hotely, ale nečekejte, že to bude vážně pracovat. Vypadá to hezky, stejně jako to chození do kostela…ale výsledek k ničemu. A tak se trápím večer, trápím se i ráno, ale internet je tak zoufale pomalý a s tak častými výpadky, že ten čas vůbec není úměrný výsledku. Spím jen nějaké 4 hodiny a ráno ještě musím vyrobit adaptér na argentinské zásuvky pro moje nabíječky a hlavně vyřešit argentinské prachy, protože nemám ani čím zaplatit ten hotel, ze kterého se musím do desíti vypakovat.

V kapse mě ještě pálí nějakých 330 bolivianos, které by mohly, zadaří-li se je někde udat, vystačit na hotel. A pak v papíru od svačiny zabalených 1500 dolců ve dvackách, jak je na mně vyplivaly ekvádorské bankomaty. Banku míjím jako poslední možnost a doufám, že nebudu muset vystát ty její fronty náležící k jihoamerickému folklóru. Mířím do tureckého almacénu, kde mě ale bába odmítne. Mám spíš dojem, že se bojí možné provokace – asi mám ksicht provokatéra. Pošle mě naproti, kde mi frajer nabídne kurz 9,40 (oficiální kurz je 6 pesos/usd, neoficiální asi 10), takže smlouvám. Patnáct stovek zase není taková troška, že jo? Jakmile ale uvidí ty dvacky, hned mě žene pryč – jedině prý ve stovkách. Poleje mě studený pot a už vidím, jak mi ty prachy zůstanou na ocet. Dobrá rada nad zlato: prý mám zaběhnout na bolívijskou stranu hranice do směnárny, tam že mi to prý vemou…a tak jdu s pasem v kapse a s patnácti stovkami baksů v druhé společně s místními tlačiči kárek s cementem a nápoji zpátky do Bolívie nechat se zastřelit jako Che Guevarra. Samozřejmě - s davem moc nesplývám a jsem okamžitě vyhmátnut. Tahám nachystanou historku s třemi stovkami boliviánů, které jsem si včera jako že zapomněl rozměnit. Úředník je bdělý, ale naštěstí zase ne tolik, aby mě šácnul – jen mě pošle do stometrové fronty k ze včera důvěrně známému okýnku Migración. To ne! Proběhnu bokem a nenápadně zase zmizím zpátky na argentinskou stranu.

Presidencia Roque Saenz Peňa. Asi něco jako Svatý Jan pod Skalou – co do délky jména. Stotisícové město vzniklo v roce 1912 a nese jméno po tehdejším prezidentovi Argentiny. O rok později sem přijeli první dva Čechoslováci pánové Novotný a Šašvata. A po první Velké válce, rozuměj První světové, sem do provincie Chaco zamířil velký proud chudých československých emigrantů hledajících v Novém světě příležitost k lepšímu životu. V letech 1930 – 1950 tu dokonce v místní škole působili za sebou českoslovenští učitelé (mimochodem jedna mladá česká učitelka je tu i dneska!) a v padesátých letech při své cestě Jižní Amerikou v téhle škole bydleli i pánové Zikmund s Hanzelkou. Údajně právě tady vznikla jejich kniha Tam za řekou je Argentina. Tady v Argentině žije nějakých 30 000 – 40 000 lidí československého původu, což řadí tuhle zemi na první místo latinské Ameriky v počtu našinců. Čechoslováci tu ve třicátých letech zavedli pěstování bavlny (prý ti, co sem přišli z Texasu) a způsobili zemědělskou revoluci v oblasti. Že ty příběhy o píli a umu našich předků jsou všude pokaždé úplně stejné, ať už je to tady Argentina, rumunský Banát anebo Krym podobně stepní jako Chaco, kde je v létě peklo a v zimě kosa a přívaly srážek.

Mířím do parku Ischiguasalto do Měsíčního údolí (Valle de la Luna) a k chilské hranici. S benzínem je to furt dost zvláštní – někde je, v jiných regionech třeba na několika pumpách ani kapka. Údajně.  V jednom případě mi ale pumpař prodá „pod rukou“ pět litrů, samozřejmě, že ne za běžnou cenu. Tak nevím, kdo ten nedostatek vlastně způsobuje. Motorkáři v parku mi říkají, že je to tím, že začaly letní prázdniny, jiní to svádějí na prezidentku Christinu. Buď jak buď, je k vzteku, že země  motorkářů a závodníka Fangia, země nového Dakaru, která má pod nosem ložiska ropy na Malvínách, musí koukat na anglický BP, který je vysává, a na pumpách visí cedulky „nafta no“. Zajímavé je, že diesel většinou mají, čert aby se v tom vyznal! A tak plním, co můžu a tahám se s hektolitry benzínu, abych někde nezůstal na suchu...

Více v knižní publikaci JAWA KOLEM SVĚTA. Vyšla v říjnu 2015 a koupit ji stále ještě lze u "všech dobrých knihkupců" anebo přímo zde v sekci e-shop i s podpisem autora.