Říká se, že ryba a host třetí den smrdí. A já hniju na Zarje v motoklubu už víc než týden, takže je nejvyšší čas zvednout kotvy. Doslova. Drtič šlapek Honza, který jede na kole do Tokia už kempuje v Zarubinu na pláži, ale jeho informace o trajektu, kterými mu krmí uši na vrátnici přístavu, se zásadně rozcházejí s mými, které mi shání Ljocha po telefonu. Předběhnu a prozradím, že ani jedno z toho nebyla pravda a že se info o čase, datu i cenách a způsobech úhrady změnily ještě 4x v následujících 24 hodinách!

Já na každý pád už časně ráno v již chladném vzduchu ussurijského kraje leštím asfalt Nízkovodního mostu z Vladivostoku na druhý břeh buchty (buchta = rusky záliv), kterou přitéká řeka do moře. Mířím na Zarubino nedaleko historicky známého Chasanu na čínské hranici. Tenhle kus země s již poněkud exotickým vzhledem uhájili Sověti v roce 1938 před japonským císařstvím, aby zachovali nárazníkovou zónu pro případný pozemní útok na Vladivostok a dali tím také (podobně jako u mongolského Chalchyn Golu) Japonsku jasně najevo, že válčit se Stalinovým impériem nepřinese očekávané výsledky. Dodneška to Rusové oslavují mnohými nápisy u silnice: Slava gerojam Chasana! Kdyby tak ještě uměli udělat dobrou silnici…

Všechno je ale naprosto zbytečné, protože až před terminálem se dovídám, že loď už uzavřela nakládku a změnila termín odjezdu o 2 dny! Nákladové listy zaoceánského parníku, který měl odjíždět až prvního září, jsou už v USA a já stojím jako opařený před terminálem a snažím se marně zpracovat informaci, že další loď jede až za dva týdny…

Více v knižní publikaci JAWA KOLEM SVĚTA. Vyšla v říjnu 2015 a koupit ji stále ještě lze u "všech dobrých knihkupců" anebo přímo zde v sekci e-shop i s podpisem autora.