Než se rozkoukám, zmizí mi hřbet Uralu i ze zpětného zrcátka a já najednou jedu nevzhlednou plochou Sibiří, kolem louky a březové háje, smrad spálenišť ze shořelé trávy. To všechno mi tolik připomíná chvíli, kdy jsem Sibiř před deseti roky navštívil poprvé. Ten samý smrad. A pak samozřejmě komáři! Tuny komárů. Prosmýknu se kolem Čelajbinska, kterému se říkalo za války Tankograd a Rusové tu za jediný měsíc vyrobili víc T34, než Německo za celý rok všech typů panzerů. A bez jediné bomby, která by sem spadla, protože se nikdy žádný německý  bombardér nemohl doletět… jak tuhle obrovskou zemi  chtěli dobýt?!

Břízy. Břízy. Břízy. Močály a břízy. Dnešních 600 kilometrů bylo z hlediska krajiny katastrofou. Dlouhé a nekonečné roviny, rozsekané silnice, kamióny, prach a když zastavíte, vletí na vás komáři ještě dřív, než vypnete motor. Ono to vlastně u Jawy chvíli trvá, protože při stále se zhoršující se kvalitě benzínu se jí nechce zhasínat a na samozápaly si klidně prdlá ještě deset vteřin. To je pro krvežíznivce dost dlouhá doba na to, aby vám vlezli až do helmy.

Večer dojíždíme do horského Čemelského traktu, kde na břehu řeky Katun stavíme stany. Ukrajinci odněkud z koljasky vytahují malou kytaru a začínají s představením vlastních písniček. Pěkné to je. Krajina kolem je samá sosna a skála a řeka má divoký kanadský ráz. A hlavně, po dvou týdnech se nemusím večer bránit nájezdům mušek a komárů. Sedím jen tak venku pod stromy u stolu a ťukám tyhle řádky.

 Více v knižní publikaci JAWA KOLEM SVĚTA. Vyšla v říjnu 2015 a koupit ji stále ještě lze u "všech dobrých knihkupců" anebo přímo zde v sekci e-shop i s podpisem autora.