Kraj, o kterém jsem prvně slyšel jako školák na výletě do Dvora Králového nebo kamsi jinam, kam nás vezl východoněmecký Robur se zelenými střešními okénky a kde chovali v zoo tučňáka patagonského. Roztomilý nemotora ve fraku byl pro mě symbolem zimy a dálav, kam se nikdy nepodívám… jistě, bylo to v době, kdy vycestovat dál než do Bulharska dalo určitě víc práce, než dneska, kdy si to za tučňáky prdím s antikvariátní Jawou, která všude budí zájem a vzápětí respekt. Rovno, zdali jde o lidi v autech, pěší či motorkáře sedlající vše až po ikonické dvanáctistovky všech výrobců. Stále intenzivněji si uvědomuji, že se tahle vetchá věc zařadila mezi nejváženější cestovní stroje světa, ač na to nevypadá a ani na to nebyla nikdy konstruovaná. Postává skromně uprostřed hloučku zájemců, bílá od prachu a flekatá od oleje a lidé se s ní fotí, sedají si na ní, kroutí heftem a představují si, jak mě asi na těch štrekách bolí zadek… Mám z ní radost, mám radost z toho, že je to kus českého železa vytvořeného našimi fotry (v podmínkách reálného socialismu!) v Posázaví, ve Strakonicích, v Protivíně, v Březnici a v dalších koutech zemičky tak malé, že by se vešla do jednoho regionu tohohle bohem zapomenutého světadílu.

Více v knižní publikaci JAWA KOLEM SVĚTA. Vyšla v říjnu 2015 a koupit ji stále ještě lze u "všech dobrých knihkupců" anebo přímo zde v sekci e-shop i s podpisem autora.